Pro všechna antarktická zvířata, žijící na jednom z nejpozoruhodnějších míst, platí dvě pravidla. To první se nazývá Allenovo, předpokládající, že aby se minimalizovaly tepelné tělesné ztráty a život v tomto chladném prostředí mohl být zachován, vybavuje zvířata menšími končetinami. Ale rovněž i nosy, ušima či ocasy. To druhé pravidlo je Bergmanovo. Které potvrzuje, že stejně vybavena jsou i zvířata v tropických oblastech. Z opačného důvodu. Izolační vrstva tuků zvířat žijících na Antarktidě, který jsou zvyklá hromadit pod kůží, jim pomáhá udržet potřebnou tělesnou teplotu. Rovněž srst, která je obvykle hustá, vytváří tolik potřebnou izolační vrstvu.

Tučňák královský patří mezi nejčastější obyvatele Antarktidy. Ve volné přírodě žije až dvacet leta a vytváří početné kolonie. Je schopný se ponořit do více než stometrových hloubek oceánu. Ve kterých tráví většinu času. Je celý černý a poznávací znamení je bílá barva na břiše. Antarktický tuleň patří mezi savce, který se může pochlubit mimořádnou schopností se pohybovat v hloubkách až šest set metrů pod hladinou. A vydržet tam až dvě hodiny. Což mu umožňuje větší objem krve a tím pádem i větší množství červených krvinek. Tuleň je zbarven stříbřitě hnědě v malých skvrnách po celém těle. Živí se malými korýši a nepohrdnou ani hlavonožci.

Největší velrybou na světě je Modrá velryba, která svou velikostí v délce dvaceti pěti metrů a váhou sto padesáti tun, je zároveň v současnosti největším zvířetem na naší planetě. Tento kytovec bývá spatřen sporadicky a ocitl se na listině ohrožených druhů. Stejně jako Antarktický kormorán. Jehož nejvýraznějším rysem jsou modré oči. Dosahuje velkosti necelého metru a v dospělosti váží mezi třemi a čtyřmi kilogramy. Přestože jeho peří není vodotěsné, při namočení vytvoří zvířecí tuk, což mu usnadní potřebné ponoření. Vzhledem ke globálnímu oteplování, tání ledovců a tím zmenšení zamrzlé vodní hladiny přibylo zvířat, kterým změněné klima nesvědčí a rychle jich ubývá.