Krásnými slovy popsal jaro pan Galuška, alespoň si myslím že to byl on, když do úst jedné ze svých postav vložil tento popis jara. „Šecko sa pučí a nalévá, enem ně nesce nikdo pučit ani nalét“. Ptáci cvrlikají jak najatí proto, že většina láká partnerku. Ta by se do zpěvu měla zamilovat a on jako budoucí zploditel dalšího života, by se měl postarat, aby byly vajíčka a z nich další generace. Ono se to na jaře páří všechno a všeobecně. Tak už je to dáno. V zimě není tolik potravy, takže by pro mladé byl problém se uživit. Také chlad by jin neprospěl, kdežto po půl roce jsou již silní to ustát.  

Mladé má i pan ježek s paní ježkovou. Vybral jsem je proto, že se musím blejsknout znalostmi. Víte, jaké má ježek bodliny, když se narodí? Žádné. Ale na kůži již patrné hrbolky mají. Jsou pod nimi ukryty základy ostnů. Po několika hodinách se vyklubou první, málo viditelné bodliny. Ty po několika dnech nahradí další, již větší a tmavší. Ostny pak dále rostou až se stanou proužkované. Nu a za ty ostré a velké se pak vymění během několika měsíců.  

Změna barvy něčeho, ponejvíce kůže je právě na jaře nejvíce zajímavá. Je spousta živočichů, kteří mají v mládí nebo po porodu jinou kůži nebo srst než v dospělosti. Nejlegračnější jsou malá divoká selátka, v myslivecké hantýrce se zvoucí markazíni. Jenže tak se mohou nazývat jen tehdy, pokud mají ještě pruhovanou kůži, jinak již ne. Jen tak pro zajímavost, bachyně je dle myslivecké mluvy nerodí, ale metá.  

Doporučuje se na jaře dávat v lese větší pozor, protože když se vyvádějí mladé, má na to být klid. A navíc, když uvidíte na lesní cestě právě markazíny, nedoporučuji abyste k nim jásavě běželi a chtěli se s nimi pomazlit. To by se totiž dozajista nelíbilo jejich matce a věřte tomu, že když se bachyně naštve, tak to stojí za to. Měli byste hodně velkých problémů.